Stána Svobodová

Žít jsem začala v roce 1957, v hornickém Mostě. Londýnskou mlhu jsme měli skoro každý den, byl to ale smog, byly jsme čtyři děti, tzn. chudé poměry. Chodili jsme hodně do přírody, dýchat, vydrželo mi to 50 let. Jako bleďoučké dítě jsem se velmi často živla penicilinem pro časté anginy. Dnes už nezvednu nohu přes kořeny stromů, ale občas do lesa kodrcám na vozíku i tak je to fajn. Těsně před invazí jsme se stěhovali blíž ku Praze, otec za prací. Moc si nepolepšil, v 50 letech měl první infarkt, rázem zestárl o 10 let.
V 15 jsem, bez vzdělání, nastoupila do státní správy. V sociální oblasti jsem vydržela pracovat  až do invalidního důchodu.
Ve 20 letech  jsem už byla matkou, jezdili jsme tzv. pod širák ve třech. Policejní hony na trampy nás udržovali v činnosti. Nic lepšího než pěkná příroda není.
Po čase, asi v 38 jsem musela začít studovat, a to dálkově 5 let, na Obchodní akademii. Syn maturoval, já pilná doma i v práci a ve škole, do toho rozvod, stres mě ovládl tak, že vždy na konci ročníku, po zkouškách, se můj zdravotní stav horšil. Skleroza multiplex se zjevila a dávala mi zabrat, dvojité vidění, kdy neumíte ani sejít obrubník nebo schody, pak nic, za další rok šilhání a opět dvojité vidění. Neurolog mi poradil, ať si udělám radost a koupím si něco hezkého na sebe. Přidávalo se tělesné vyčerpání, kdy vám ochabne na čas tělo a vy ho k činnosti nepřemluvíte.
Začala jsem zakopávat, motat se jak opilec, maturitu jsem v roce 2000 zvládla, bylo to poslední velké a těžké vítězství, příprava děsná, bylo mi zle tělesně i duševně. Poté jsem jela do lázní, teplé koupele a magnetoterapie mi vyřadila nohu na část dne. Při chůzi jsem si ji oběma rukama musela nadzvedávat a posunout. Při chůzi jsem už celá podklesávala, hrbila se a síly ubývalo. Přišla hůlka a pobyt v nemocnici s konečnou diagnozou G35, to je ta mrcha nevyzpytatelná, kvůli které si nemůžete dělat plány, vždycky má navrch. V momentě.
U téhle nemoci není známá ani příčina ani způsob léčení. A hlavně působí na každého jinak, jinak se chová, ovládá vaše oči, polykání, chůzi, mluvení, třes, celé tělo nebo jeho část. Postihne např. polovinou těla špatnou hybností. Jedinou výhodou je, že nemáte vrásky užíváte- li všelék  prednison, ten vám zakulatí obličej, vrásky nemají šanci. Přes 4 letou ijekční léčbu, infuzní léčbu apod. jsem dospěla k tomu, že se mě stále drží, přešla do progresivní fáze a zbývá jen cvičení, pohyb v rámci možností, dobrá pohoda a výlety třeba pod jediný strom v okolí. Pozorovat chvění listů je lepší než nečinně zírat na třesoucí se prsty.

Stáňa